Proměnlivost slovní zásoby je dána vývojem společnosti. Některé jevy a předměty zanikají (šafář, brigáda), nově vznikají (zimoviště, manažer).
Způsoby obohacování: změna významu slov (jádro – atom), tvoření nových slov (odvozováním, skládáním, tvořením zkratek), spojování slov v sousloví (Základní umělecká škola) a přejímání slov z jiných jazyků (privatizace, leasing, laser).
Tvoření slov s novým věcným významem pomocí předpon, přípon nebo předpon i přípon, popř. i koncovkou. Vznikají slova odvozená.
Spojování dvou i více slovních základů. Vznikají slova složená, složeniny (kompozita); Obě části bývají spojeny pomocí kompozičního vokálu: velk-o-město, děj-e-pis, Kaz-i-mír = složeniny pravé (vlastní); Pokud kompoziční vokál chybí, jedná se o složeniny nepravé (nevlastní) – okamžik, pravděpodobný, zeměkoule.
Zajímavé jsou hybridní složeniny – jedna část je cizího, druhá domácího původu (autodoprava, elektroléčba, fotobuňka, hydroplán).
Spojování dvou i více zkrácených slovních základů. Vznikají iniciálové zkratky (OSN, ČR, ODS, ČVUT), zkratková slova (Čedok, Ingstav, Sazka) a zkratky frekventovaných slov a slovních spojení (apod., např., tj., atd., př. Kr., fa, fy, fě, a.s.; m2, H2O, kW, kg, km; MUDr., CSc., Ing.).
Ustálená slovní spojení, víceslovná pojmenování, mající význam slova jednoho.
Sousloví substantivní (osobní vlak, základní škola, Archimédův zákon, první jakost, kyselina sírová, prvosenka jarní, sýkora koňadra, hřib satan, vrh koulí, trest smrti, skok do výšky), slovesná (dávat pozor, vrhat koulí), příslovečná (stůj, co stůj, tváří v tvář), rčení (páté kolo u vozu, černé na bílém, nosit na rukou), ustálená přirovnání (bručí jako medvěd, nervy jako provazy, silnější než smrt), pořekadla (kupovat zajíce v pytli), pranostiky (Únor bílý, pole sílí.), přísloví (Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.), výroky (Kostky jsou vrženy.).
Multiverbizace – výraz tvořený jedním slovem je nahrazen souslovím (namítnout – vznést námitku, lékaři – lékařské kruhy).
Univerbizace – víceslovné pojmenování je nahrazeno jedním slovem (písemná práce – písemka, státní zkouška – státnice).
Slova mohou zdomácnět (škola, víno, jablko, závoj) nebo zůstat cizí (auto, nafta, rekreace – zcela běžná; charakter, extrémní – méně běžná, ale častá; anoda, neuron – termíny; bible, doktor, ropa – mezinárodní; špunt, kšeft, flaška - nespisovná).
Slova se přejímají z různých jazyků – němčiny (barva, rychtář), francouzštiny (turnaj, markýz, žampión, bujón, želé, bižuterie, parfém, kostým), italštiny (konto, banka), angličtiny (šek, byznys, tenis, gól, tramp, hit), řecko-latinské slovní zásoby (kostel, literatura, telefon, fyzika), z ruštiny (čaj, brigáda, družba), polštiny (svěží, tklivý, chmura), chorvatštiny (junák), maďarštiny (guláš, husar), arabštiny (otoman), perštiny (pyžamo), indštiny (rýže), čínštiny (kečup), japonštiny (Gejša).
Slova z cizích jazyků přejímáme díky rozvoji techniky, vědy a společnosti (nutnost pojmenovat nové jevy, např. laser, video), k zlepšení mezinárodní komunikace (zvláště ve vědě, technice), k zastírání skutečnosti (nesrozumitelnost), ke zmírnění skutečnosti (např. korpulentní) atd. Někdy je cizí slovo běžnější než český ekvivalent (abstraktní – odtažitý, infarkt – záhať, tuberkulóza – souchotiny). Od některých cizích slov se i lépe tvoří odvozeniny (centrum-centrála, centralizovat, centralizace, centralistický, centrický, centrovat atd.)
Zásady používání cizích slov: potřebnost, mezinárodní srozumitelnost, účelnost, přesnost.
abi77