Buber Martin - Ja a ty.pdf - Buber Martin - m.k.tereszczuk

Martin Buber

JÁ A TY

díl

první

JÁ A TY / 7

Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí.

Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může

pro-nést, jsou dvě.

Základní slova nejsou jednotlivá slova, nýbrž slovní dvojice.

Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty.

Druhým základním slovem je slovní dvojice Já-Ono, přičemž

místo Ono lze říci i On nebo Ona, aniž by se tím základní slovo

měnilo.

A tak je i lidské já dvojí.

Neboť já základního slova Já-Ty je jiné než já základního slova

Já-Ono.

Základní slova neoznačují věci, nýbrž poměry. Základní slova

nevypovídají o něčem, co existuje mimo ně: teprve jejich

vyslovení zakládá bytí toho, co vyjadřují. Základní slova říkáme

svou bytostí. Říkáme-li „ty", vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ty.

Říkáme-li „ono", vyslovujeme i já slovní dvojice Já-Ono. Základní

slovo Já-Ty lze říkat jen celou bytostí. Základní slovo Já-Ono

nelze nikdy říkat celou bytostí.

Není žádné já o sobě, nýbrž jen já základního slova Já-Ty a já

základního slova Já-Ono.

Říká-li člověk „já", míní jednoho z obou. A tak je tu vždy jen to já,

které člověk míní. I když říká „ty" nebo „ono", je tu já jednoho nebo

druhého ze základních slov.

Být já a říkat "já" je jedno. Říkat „já" a říkat jedno ze

základních slov je jedno.

Kdo říká jedno ze základních slov, vstupuje do něho a stojí v něm.

Život lidské bytosti se neomezuje jen na okruh sloves, která vy-

8 / MARTIN BUBER

jadřují směřování za nějakým cílem. Nesestává jen z činností, jejichž

předmětem je nějaké "něco".

Vnímám něco. Pociťuji něco. Představuji si něco. Chci něco. Cí-

tím něco. Myslím na něco. Život lidské bytosti nesestává jenom ze

všeho tohoto a pochodů tomu podobných.

Toto všechno a pochody tomu podobné společně zakládají říši

slova Ono.

Ale říše slova Ty má jiný základ.

Tomu, kdo říká „ty", není předmětem žádné „něco". Neboť kde

je něco, tam je i jiné „něco", každé Ono hraničí s nějakým jiným Ono

- Ono existuje jen proto, že hraničí s jinými.

Ale kde říkáme „ty", tam není žádné „něco". Ty nehraničí s ni-

čím.

Kdo říká "ty", nemá žádné „něco", nemá nic. Ale ocitá se ve

vztahu.

Říká se, že člověk zakouší svůj svět. Co to znamená? Člověk

ohmatává povrch věcí a zakouší je. Čerpá z toho vědění o jejich po-

vaze, zkušenost. Zakouší, čím se navenek vyznačují.

Ale nejen zkušenosti otvírají svět člověku.

Neboť ony mu otvírají jen takový svět, jehož podstatou je Ono

a Ono, On a On, Ona a Ona a Ono.

Zakouším něco.

Nic se na tom nezmění, připojím-li ke „zjevným" zkušenostem

i „tajné", s onou sebejistou moudrostí, která ví o zvláštní, uzavřené

oblasti ve věcech, vyhražené jen zasvěceným, a má k ní klíč. Ó té taj-

nosti bez tajemství, ó toho kupení pouček! Ono, ono, ono!

Ten, kdo zakouší, se neúčastní světa. Vždyť zkušenost je

„v něm", a ne mezi ním a světem.

JÁ A TY / 9

Svět se neúčastni zkušenosti. Dovoluje, aby by] zakoušen, ale vů-

bec se ho to nedotýká, neboť k tomu ničím nepřispívá a nic z toho

nemá.

Svět jako zkušenost patří k základnímu slovu Já-Ono.

Základní slovo Já-Ty ustavuje svět vztahu.

Sféry, v nichž se zakládá svět vztahu, jsou tři.

První z nich je život s přírodou. Zde se vztah zachvívá v

temnotě a je pod prahem řeči. Tvorové se k nám obracejí, ale

nemohou nás dosáhnout, a říkáme-li jim „ty", vázne naše oslovení

na prahu řeči.

Druhou sférou je život s lidmi. Zde je vztah zjevný a má podobu

řeči. Můžeme dávat i přijímat slovo Ty.

Třetí sférou je život s duchovními jsoucnostmi. Zde je vztah za-

halen jakoby v oblak, ale zjevuje se, je mimo řeč, ale plodí ji. Nesly-

šíme žádné Ty a přece cítíme,.že jsme voláni. A odpovídáme - ať už

vytváříme, nebo myslíme, nebo jednáme, říkáme, svou bytostí základ-

ní slovo, aniž bychom mohli říci „ty" svými ústy.

Ale jak můžeme pojímat to, co je mimo řeč, do světa základního

slova?

V každé sféře, skrze vše, co nám dává pocítit svou přítomnost,

zahlížíme lem věčného Ty, ze všeho toho slyšíme vát jeho dech,

v každém Ty oslovujeme i je - v každé sféře tak, jak to odpovídá její

povaze.

Pozoruji strom.

Mohu ho vnímat jako obraz: jako sloup, který ční do výše v pří-

valu prudkého světla, nebo jako rozstříklou zeleň, jíž prosvítá jemná

modř stříbřitého kmene.

Mohu ho pociťovat jako pohyb: jako proudící žiloví na jádře, kte-

Buber Martin - Ja a ty.pdf

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: