CZE.Novak.J.,Hisek.K. - Nasze rośliny trujące.pdf

(9476 KB) Pobierz
001_jed_rostl
OBSAH
Předmluva
Jedovatost rostlin
Část obrazová
a jejich systematické zařazení podle
rostlinné soustavy
Slovníček odborných názvů
163697264.001.png
PŘEDMLUVA
Rostliny nás doprovázejí téměř na každém kroku a po celý život,
prakticky každodenně jich nejrozmanitějším způsobem využíváme,
i když si to ani neuvědomujeme. Život člověka i všech ostatních
živočichů závisí bezprostředně na existenci rostlin na naší planetě.
Tato knížka má čtenáře seznámit s jedovatými vyššími rostlinami,
nebezpečnými bylinami a dřevinami, které mohou způsobit
– a také občas způsobují – vážné ohrožení zdraví nebo života
člověka, popř. hospodářských zvířat. Znalost jedovatých rostlin
je z praktického hlediska stejně důležitá jako znalost druhů
užitkových. Nehledě k tomu, že mnohé z nich se sbírají, suší
a zpracovávají jako důležité rostliny léčivé, patří k okrasným,
technickým, ba dokonce i potravinovým rostlinám, vedle dalších
způsobů jejich využívání člověkem. Proto se také některé pěstují
na polích, v zahradách i v zahrádkách, v bytech, na okrasných
plochách, v parcích, na sídlištích apod. Mnohé z nich jsou u nás
původní, jiné pocházejí odjinud, ale zcela u nás zdomácněly,
a některé se pouze pěstují. S největším počtem jedovatých bylin
adřevin se však setkáváme ve volné přírodě jako s planě rostou-
cími druhy. Některé patří mezi nebezpečné plevele kulturních
plodin. Předmětem našeho pojednání jsou jen jedovaté vyšší
rostliny, nikoliv tedy houby, řasy a jedovaté mikroorganismy.
Snahou autorů bylo, aby zde čtenář nalezl nejdůležitější informace
orostlinných jedech v naší květeně, a především se naučil znát
jedovaté rostliny, s nimiž často i ojediněle přijde do styku.
V obou částech knihy, obecné i obrazové, se upozorňuje na více
nebo méně nebezpečné následky jedovatých účinků rostlin,
jež zasluhují pozornosti. Jedovatá součást naší krásné květeny
nesporně představuje určité nebezpečí, především pro děti. To
ale neznamená, že bychom se na naši přírodu měli dívat jako
na jedovatou zahradu, kde na nás téměř na každém kroku číhá
163697264.002.png
nebezpečí otravy, anebo že bychom měli jedovaté byliny a dřeviny
bezohledně ničit. Naopak, řada z nich musí být chráněna před
těmi „milovníky“ přírody, kteří je sobecky trhají a vyrypují pro své
zahrádky, a před obchodníky s květy planě rostoucích druhů.
Nejlepší ochranou před jedovatými rostlinami je jejich dobrá
znalost a trocha opatrnosti při pobytu v přírodě, u malých dětí
pak odpovědný dohled nad nimi a trpělivé poučování. Budeme-li
tyto rostlinné druhy dobře znát, nemusíme se jich vůbec obávat.
Ve speciální části, zahrnující překrásné ilustrace akad. malíře
Květoslava Híska, jsou v doprovodných textech uvedeny stručné
botanické charakteristiky vyobrazených rostlin, jejich výskyt,
nejdůležitější účinné a obsahové látky, popřípadě jejich význam
pro člověka a některé zajímavosti o nich. Uvedeno je také
nebezpečí otravy, kterou mohou způsobit, a to u lidí i u zvířat.
Porozumění textu předpokládá základní znalost botaniky. Pokud
se vyskytuje některý neznámý termín, lze použít slovníčku v závěru
knížky. Řada odborných výrazů je vysvětlena v obecné části, kterou
tvoří kapitoly o současných poznatcích i o uplatnění jedovatých
rostlin v dávné minulosti.
Pro snadnou orientaci a umožnění rychlého vyhledávání jednotli-
vých druhů jsou rostliny uspořádány abecedně. Zařazení rostlin
do čeledí podle botanické soustavy je uvedeno v tabulce na konci
obrazové části.
Autoři si přejí, aby knížka splnila své poslání – aby čtenář v ní
nalezl poučení a zábavu – a aby se zařadila do oblíbené řady
zajímavých a poučných atlasů edice OKO.
Doc. RNDr. Jan Novák, DrSc.
 
JEDOVATÉ ROSTLINY V NAŠÍ KVĚTENĚ
Při pohledu na zářící květy zahrádky nás asi stěží napadne
přemýšlet o tom, že by některé z těchto okrasných rostlin mohly
být škodlivé zdraví. Ale není jich zde málo. O jejich škodlivých
účincích však většinou ani nevíme, i když se čas od času objeví
v podobě nepříjemných otrav, dokonce i někdy s tragickými
následky. Mezi okrasné jedovaté druhy patří letničky, trvalky
ave větších zahradách i stromy a keře. Snad v každé zahrádce
najdeme některou z nich. Jsou zdrojem barevné krásy, kterou
obdivujeme a z níž se těšíme. Seznámíme se proto i s okrasnými
jedovatými rostlinami, ale to nám nebude bránit v jejich dalším
pěstování pro radost, potěšení i pro zdravý pobyt na čerstvém
vzduchu. Jenom budeme trochu opatrnější.
Ještě v zimě kvetou vysloveně jedovaté čemeřice, k raně kve-
toucím oblíbeným trvalkám patří řebčík, srdcovka, koniklec,
apředevším cibulemi jedovaté narcisy a tulipány. Prudká
jedovatost konvalinky je většinou známá, zato vlčí boby, pěsto-
vané v rozmanitých odstínech, jsou jen mírně jedovaté. Ve větších
zahradách nalezneme obvykle i některý z jedovatých keřů, nejčas-
těji se pěstují lýkovec, pěnišníky (rododendrony), tis, dřišťál, zerav
(thuja), štědřence aj. Kromě těchto nejběžnějších dekorativních
bylin a dřevin pěstují se v zahradách orlíčky, oměj, sasanka,
kapraď samec, okrasné máky, pivoňky, břečťan, bobkovišeň
a jiné okrasné jedovaté rostliny. Většina uvedených dřevin se
také vysazuje v parcích.
Jedovaté i jinak nebezpečné rostliny rostou kolem nás na nejroz-
manitějších místech, aniž bychom si to uvědomovali. Některé
z nich jsou svými jedovatými účinky na člověka i na zvířata po-
věstné, u některých dochází k otravám jen zřídka a u jiných téměř
nikdy. Ty poslední nejsou nijak lákavé, takže si jich člověk ani
nevšímá, nebo jsou dokonce odpuzující pachem či chutí. Rostliny
označované jako jedovaté nerostou v přírodě náhodně a osamo-
ceně; nacházíme je společně s ostatními druhy v lesích a na
lesních pasekách, na polích, lukách, rumištích, bažinatých
místech, okrajích vod apod. Kromě toho je pěstujeme v zahrád-
kách, parcích i v bytech pro okrasu.
Podobně jako ostatní rostliny vyskytují se jedovaté byliny a dřeviny
na určitých stanovištích, podkladech, v určitých nadmořských
výškách apod., kde nacházejí vhodné životní podmínky, zejména
půdní a klimatické. V přírodě je velmi mnoho různých stanovišť,
přirozených i umělých. Izolované (jednotlivé) rostliny se ve volné
přírodě téměř nevyskytují, výjimečně jen např. na vrcholech
velehor. Více nebo méně druhů vytváří na stanovištích rostlinná
společenstva (tzv. fytocenózy), v nichž jsou rostliny v určité rovno-
váze, mají ustálené vztahy k okolnímu prostředí, jsou navzájem
víceméně závislé a spojené mnohorozměrnými vztahy.
 
Některý z nebezpečných rostlin – prvosenky, bramboříky, mořskou
cibuli aj., pěstované v květináčích jako pokojové rostliny –, nalez-
neme i v bytě.
Brambor, konopí, tabák i len jsou jedovaté rostliny, avšak na druhé
straně důležité plodiny pěstované v polních kulturách. Na polích
(i v zahradách) však roste více jedovatých zástupců, a to jako polní
či zahradní plevele, např. svlačec, přeslička, ostrožka, vlčí mák,
koukol, hlaváček letní, drchnička, jílek mámivý, blín a řada dalších.
Nejvíce jedovatých rostlin však roste planě ve volné přírodě, a to
na nejrůznějších stanovištích. Na lukách a na pasekách jsou to
např. ocún, čičorka, prvosenky, pryskyřníky, kýchavice i přeslička,
svlačec, orlíček aj.; v bažinách a na březích vod rozpuk, sevlák,
konitrud, ďáblík, bolehlav, halucha, blatouch, střemcha, orsej atd.
K ruderálním jedovatým bylinám, jak se nazývají rostliny rumišť
a pustých neobdělaných půd, patří locika, vlčí mák, starček
obecný, durman, krabilice, krtičník, zemědým, vratič, blín a řada
dalších. Mnoho jedovatých rostlin patří k obyvatelům lesa
a houštin, k nejznámějším patří konvalinka, vraní oko, kopytník,
posed, brčál, dymnivka, kapraď samec, náprstníky, árón, trnovník,
břečťan, brslen, lýkovec a mnoho jiných bylin a dřevin. Některé
jedovaté rostliny patří k těm, které věrně doprovázejí člověka
a nalézáme je obvykle v blízkosti jeho sídlišť a u cest. Často běží
o druhy ruderální, neboť nevzhledná a zanedbaná rumiště jsou
také dílem člověka. V blízkosti lidských obydlí, popřípadě u cest,
se setkáváme s vlaštovičníkem, vratičem, zemědýmem, černým
bezem, blínem, durmanem, kustovnicí, bolehlavem aj.
Mezi našimi jedovatými rostlinami jsou i takové, které je zakázáno
trhat, vyrypovat, vykopávat, přenášet do zahrádek i případně
sbírat. Jsou to v naší květeně rostliny vzácné, a proto je zákon
chrání. U částečně chráněných druhů není dovoleno vyrýpávat
nebo vykopávat podzemní části, ale jejich květy, stonky, listy
nebo plody se smějí trhat či sbírat. Z rostlin, které jsou uvedené
v obrazové části, patří k zvláště chráněným tyto druhy (vyhl. MŽP
č. 395/1992 Sb., Příloha II): árón plamatý, brambořík evropský,
ďáblík bahenní, hlaváček jarní, koniklec (všechny druhy),
kýchavice (oba druhy), oměj (všechny druhy), plamének (všechny
druhy), rojovník bahenní, tis červený.
Tyto vzácné nebo památné rostliny je nutno chránit, aby nenásle-
dovaly jiné rostliny i živočichy, vyhubené neodbornými zásahy do
přírody, nezodpovědným jednáním a chamtivostí některých lidí.
Ve společnosti je třeba vytvářet dobré podmínky jak pro dobré
využívání přírodních zdrojů, tak i pro zákonnou ochranu vzácných
druhů rostlin a živočichů. S jedovatými rostlinami se dobře
seznámíme, ale nebudeme je bezdůvodně ničit.
JEDOVATOST ROSTLIN
Příčinou jedovatosti rostlin jsou účinné látky obsažené v jejich tělech,
které působí jako jedy. Nejčastěji to jsou alkaloidy, glykosidy a silice.
 

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika:

Zgłoś jeśli naruszono regulamin