10.Vyzivarostlin.doc

(51 KB) Pobierz

              10. Výživa rostlin

 

Výživu a růst rostlin zajišťují vegetativní orgány (kořen, stonek, list). Tyto orgány se dají ve většině případů rozlišit již na zárodcích v semenech. Některé z těchto vegetativních orgánů umožňují i vegetativní rozmnožování. Základní výživnou látkou rostlin je voda, dále je nezbytný vzdušný kyslík a oxid uhličitý. Energetickým dodatkem k procesu tvorby organické hmoty je sluneční světlo, jehož částice – fotony jsou zachycovány molekulami rostlinných barviv: chlorofyl, karoten, xantofyl, flavon.

I.                   Autotrofie a heterotrofie

·         Uhlík je prvek obsažený ve všech organických látkách. Podle toho, z jakých látek ve svém okolí organismus uhlík získává, dělíme organismy na autotrofní a heterotrofní, které jsou svou existencí přímo či nepřímo závislé na organ. produktech jiných organismů.

1st)                         Autotrofie

·         spočívá ve schopnosti vytvářet organické látky z atmosferického CO2

·         fotoautotrofie a chemoautotrofie – liší se podle zdroje energie, potřebného k vazbě CO2

Ø      fotoautotrofie

-          využívání světelné energie k fotosyntetické asimilaci CO2, tj. tvorbu organických látek v procesu fotosyntézy

Ø      chemoautotrofie

-          analogický proces, známý jen u bakterií

-          využívají k vazbě CO2 do organ. l. energii redoxních reakcí (např. uvolňovaná při oxidaci Fe, S, NH2)

2nd)                     Heterotrofie

·         způsob získávání uhlíku z různých organ. l. → současně zdroj energie

·         využívání chemické formy energie, vázané v organických látkách

Ø      fotoheterotrofní – zdrojem slunce

·         houby, nezelené rostliny (např. kokotice), buňky, pletiva, orgány zelených rostlin, které nemají chlorofyl

·         podle toho odkud čerpají heterotrofní organismy organ. l. → saprofyti; paraziti

Ø      SAPROFYTI

-          živí se z odumřelých organismů, rozkladem těl přispívají k půdnímu humusu a mineralizaci (většina půdních hub)

-          patří sem i některé semenné rostl., které nemají chlorofyl (např. hnilák smrkový, hlístník hnízdák) → spolupracují s houbami

Ø      PARAZITI

-          odnímají organické látky živým organismům, žijí na jejich povrchu a uvolňují do jejich těl toxické zplodiny svého metabolismu

-          typické pro houby; mezi vyššími rostl.: úplní paraziti (holoparaziti) a poloparaziti (hemiparaziti, semiparaziti)

®    Holoparaziti

-        hostitel jediným zdrojem veškerých živin

-        nemají chlorofyl, žijí na povrchu těla host.→vysílají do jeho cévních svazků přeměněné kořeny (haustoria) jimiž čerpají vodu i asimiláty

-        Podbílek šupinatý, Záraza, Kokotice

®    Hemiparaziti

-        zelené rostliny se zachovanou schopností fotosyntézy

-        pomocí haustoria odebírají buď H2O a jiné anorgan. l. z dřevní části (jmelí, ochmet) nebo organ. l. z lýkové části (Černýš, Světlík)

®    Fakultativní (příležitostní)

-        Kontrihel

·         Mixotrofie

-          hraniční, smíšený typ výživy ( u hetero. i autotrof.)

-          např. masožravé rostliny → autotrofní výživa doplňována heterotrof. příjmem dusíkatých. l. ve formě živočišných bílkovin (bublinatky, rosnatky, láčkovky)

 

II.               MINERÁLNÍ VÝŽIVA

·        vysušením čerstvých rostlin při teplotě 105°C do konstantní hmotnosti * sušina

·        spálením sušiny shoří látky organické a zůstává nespalitelný zbytek, popel

1st)                      Biogenní prvky

·        chemické prvky bez kterých se život neobejde (makrobiogenní a mikrobiogenní)

Ø     Makrobiogenní prvky

-         ve všech rostlinách ve velkém množství, značné nároky na jejich příjem

-         fce stavební: C, O, H, A, P, S, K, Mg, Ca

-         C, O, H, N → podílejí se největší měrou na stavbě organ. sloučenin = organogenní

Ø     Mikrobiogenní prvky (stopové)

-          v sušině v množství menší než 0,001%, hlavně katalytická fce: Fe, Mn, Zn, Cu, Mo, B, Cl a další

·         fce sledujeme ve vodních kulturách, tj. v živných rostocích

·         příjem minerálních l. je spojen s příjmem a pohybem vody v rostlině → zajišťováno kořenovou soustavou

·         většina prvků přijímána v iontové formě

Prvek

Forma příjmu

Funkce v rostlině

Příznaky nedostatku

N

NO3 , NH4

(aminokyseliny)

složka bílkovin a enzymů, součást chlorofylu a některých fytohormonů

zakrnělý vzrůst, převaha kořenové soustavy nad prýty, žloutnutí listů(hlavně starších) - chloróza

P

HPO4

H2PO4

složka bílkovin, enzymů, nukl. kys., nukleotidů (ATP) a fosfolipidů

poruchy reprodukce, snížení tvorby květů, plodů

S

SO4

SO2

složka bílkovin a enzymů (skupiny SH )

chloróza (blednutí) mladých listů

K

K

aktivace enzymů v metabolismu sacharidů, regulace svěracích buněk průduchů, podpora hydratace (vázání vody)

„spála“ – tmavnutí okrajů listů, zasychání vrcholků, zvlnění okrajů starších listů, předčasný odpad, kořenová hniloba

Mg

Mg

aktivace enzymů energetického metabolismu, součást chlorofylu, podpora hydratace

chloróza (žloutnutí čepele starých listů mezi žilnatinou), zakrslý vzrůst

Ca

Ca

regulace hydratace – antagonista K, Mg, dlouhoživého růstu a pH buněčné šťávy, aktivace enzymů, udržení normální struktury membrán

degenerace dělivých pletiv, zasychání vrcholků, deformace listů, zpomalený růst kořenů (vázne transport asimilátů), poruchy propustnosti membrán

Fe

Fe (oxidace)

Fe cheláty (komplex)

součást enzymů redox. reakcí (fotosyntéza, dýchání), syntéza chlorofylu

chloróza (listy bílé či žluté, se zelenými žilkami), potlačení tvorby vrcholových pupenů

 

 

III.              VODNÍ REŽIM ROSTLINY

·         příjem, výdej a transport H2O rostlinou

·         prům. obsah vody v nedřevnatých rostl. 60 – 90% hmotnosti

·         jen malá část vody je využita v metabol. reakcích. část → součást vnitřního prostředí a jako voda zásobní. 95% vody → transportní fce.

·         transpirace (vypařování) – uvolňování vody do vnějšího prostředí ve formě plynné

·         gutace (vytlačování) – ve formě kapalné

·         ...

Zgłoś jeśli naruszono regulamin